Knihy - Blízké setkání divného druhu

Ukázka z knihy
Kapitán, kterého
to přestalo bavit (Celá povídka)

Kapitán Mayer ráno oznámil posádce, že už má velení plné zuby. Zkrátka na svoji funkci kašle, ať si to dělá kdo chce.
Posádka kosmické lodi Blesk tím byla značně překvapena, protože po celých třicet let nezávislého času, kdy byli na cestě, Mayer ani jednou na podobné téma neprohovořil. Jelikož bylo právě 1. dubna (podle některých členů posádky však 24. prosince), byla Mayerova slova zpočátku považována za žert, leč když ho v určený čas jeho oblíbené ranní porady nezastihli důstojníci na velitelském můstku a po dlouhém pátrání byl objeven, jak připoután na laně loví ve volném vesmíru do sklenice od okurek částice kosmického prachu a fotony, dospěli k závěru, že svá slova zřejmě myslel zcela vážně.
Palubní lékař doporučil, aby se důstojnický sbor Blesku bez Mayera obešel - podobná rozhodnutí prý bývají definitivní, v podvědomí člověka dlouho dozrávají a jsou-li jednou vyslovena, nic už je nedokáže změnit. Na otázku, zda se tedy velitel náhodou nezbláznil a zda by ho nebylo třeba zavřít na marodce lékař vysvětlil, že nikoli; o zavírání na marodce pak nemůže být ani řeč, protože právě teď tam má doktor rozpracovanou velice zajímavou studii o vlivu snížené gravitace na objem horních dámských partií, jejíž výsledek významně ovlivní konstruktéry ženských skafandrů pro dlouhodobé transgalaktické lety. Neboť, řekl doktor, momentálně jsou ženy odsouzeny k trvalému pobytu na palubě, jelikož se žádná z nich do skafandru nevejde.
První důstojník poznamenal, že je to velice zajímavé téma pro poradu a navrhl celý problém důkladně prodiskutovat: ostatní důstojníci horlivě souhlasili a navigátor poznamenal, že mu ty paralaxy, světelné roky a stelární azimuty už stejně na poradách lezly krkem a mluvil o nich jen proto, že to chtěl kapitán Mayer.
Lékař nakonec svolil k předvedení svých výzkumů a první důstojník celkem logicky podotkl, že když všichni zastupují kapitána, musí to také všichni vidět. Lékař měl naštěstí více výzkumných objektů z řad dívek, které se již narodily na palubě Blesku, takže exkurze dopadla ke všeobecné spokojenosti.
Důstojník odpovídající za pohonné jednotky se pak revanšoval sedánkou u korekčních motorků, z nichž vypili veškerý alkohol a proviantní důstojník přispěl utajovanými zásobami smažených bramborových lupínků a sušenek, potravinami velice drobivými a tudíž v podmínkách stavu beztíže a snížené gravitace přísně zakázanými.
V rámci bujarého veselí nakonec první důstojník navrhl, aby se všichni vykašlali na své povinnosti, neboť loď tak jako tak řídí automaty. Hrát na astronauty si mohou, až někam (a kdo ví, jestli) doletí. Do té doby by bylo dobré užívat si života. Sklidil všeobecný souhlas, přepážky mezi mužskou a ženskou částí lodi, které se otevíraly jen jednou týdně kvůli nezbytné sexuální hygieně, byly prolomeny a Blesk se rázem stal nejveselejším tělesem pohybujícím se v Galaxii.
Když se do lodi vrátil Mayer, který mával sklenicí, v níž měl kromě kosmického prachu údajně i dvě neutrina a vykřikoval, že si to všechno rozmyslel a že jen potřeboval na chvíli vypnout, nikdo z posádky mu nevěnoval pozornost a také výzva k důstojníkům, aby se odebrali k pravidelné poslední poradě, se minula účinkem. Posádka si velitele nevšímala.
Navíc Mayerovy výzvy a pozvánky na porady mohly být velice rafinovanou léčkou, jak se včlenit do všeobecného veselí: zůstal totiž jediným mužem na palubě, na kterého nezbyla žádná partnerka...