Knihy - Černý jezdec

Ukázka z knihy
"Musíme se stáhnout," zašeptal jsem, a aniž bych na něco čekal, zacouval jsem zpět do kaňonu.


"Kousek zpátky jsem viděl odbočku, možná by se nám podařilo je objet," navrhl dlouhán vedle Jeffa.


"Dobrá, Joe," přikývl Jeff a ihned se ujal vedení.


"Zkusíme to. Vezmi si deset mužů a pospěšte si. My ostatní zůstaneme tady a až vystřelíte, zaútočíme a pustíme se do nich ze dvou stran."


Joe se svou skupinou odjel zpět a v kaňonu jsme zůstali já s Jeffem a čtyři další muži.


Na zkoušku, zda nás bandité stále hlídají, jsem vysunul klobouk nasazený na hlavni pušky a téměř ihned práskl výstřel. Náš střelec je tedy stále na svém místě.


Následující čtvrthodinku jsem svůj pokus ještě dvakrát zopakoval, vždy se stejným účinkem. Konečně se ozval výstřel z Joeovy pušky. Po něm následoval výkřik a lomoz padající zbraně. Joe mířil přesně.


Vyřítili jsme se z kaňonu přímo ke skalní římse, ale víc, než jednoho mrtvého muže jsme zde nenašli.


Jeff rozzlobeně zaklel.


"Nechali tady jednoho muže, aby nás zdržel a sami zmizeli ve skalách. Kdoví kde už jim je konec."


Ano, bylo to skutečně tak. Colleman obětoval jednoho svého muže, aby sám mohl prchnout. Hledat další stopy v tomto kamenitém terénu bylo nesmysl. Takže nakonec přece jenom vyvázli.


Než jsme se vydali na zpáteční cestu, pohřbili jsme oba mrtvé, a když jsme stáli nad jejich hroby, promluvil muž, jenž byl přítelem mrtvého druha.


"Ze skal se nikdy nedostanou živí. Tom Welsh byl jejich poslední oběť a jedině Vlk ho dokáže pomstít. A Vlk si jejich stopu najde, i v týhle pustině. Za to dám krk. Už teď jsou mrtví."


Jako by to snad přivolal, sotvaže domluvil, ztuhla nám krev v žilách. Nad kaňony se neslo hrůzné, ozvěnou zesílené vlčí volání smrti.