Knihy - Dobryňa - Byliny

Ukázka z knihy
Jede Dobryňa po lesích, jede Dobryňa po polích, sílu svoji Bohatýrskou pociťuje. Ohněm plamenným hoří srdce Bohatýrské, ruce se silou naplňují, celou Zemi jsou připraveny láskou obejmout. Dívá se Dobryňa do dáli: kde je ten úkol, který je mu dnes souzeno vykonat?
Vidí - město na hoře. Okenice jsou zavřeny, brána zamčena. Lidé tam v nesvobodě, v strachu žijí, svobodu neznají. Dobryňa se rozhlédl, všechno kolem prohlédl: nepřátelé žádní - ale všechno je uzavřeno-uzamčeno! Není žádné nebezpečí, - ale strach těch lidí žije uvnitř.
A všude kolem je krása a volný prostor! V šírém poli se prohání volný vítr! Říčka je čistá a bystrá, stříbrných ryb plná! V lese stojí kmeny-velikány, rukama větví drží koruny z listí!
Zvířata jsou svobodná! Ryby jsou svobodné! Ptáci jsou svobodní! Ale lidé jsou nesvobodní. Není nepřátel - ale je strach, neexistuje jho - ale otroctví ano!
A když ti lidé ze zamčeného města ven vycházejí - všem kolem nesvobodu a smrt přinášejí: ptáky zajímají - do klecí zavírají, a potom i zabíjejí, ryby sítěmi loví, zvěř do pastí chytají, mučí.
Nikomu dobro nepřinášejí ti lidé nesvobody a strachu - a sami jsou také nešťastní
Sedl si Dobryňa na břeh čisté říčky, začal přemýšlet: jak té bídě odpomoci? Chlebíček vyndal, hodovat začal. Chlebíček ten, Bohem darovaný, má zvláštní vlastnost: pokud se o něj dělíš s ostatními, neubývá ten chléb, ať ho jakkoli rozdáváš!
Ptáčci k Dobryňovi přiletěli, zvířátka přiběhla, rybky připlavaly. Dobryňa je všechny pohostil chlebíčkem. A začal se jich ptát na radu:
- Proč vy, ptáčkové, milujete volnost, a lidé v tomhle městě ji nemilují?
Ptáčci odpověděli:
- My každé jitro přivítáme, a když sluníčko uvidíme, - zpívat se nám chce! Nebe uvidíme modré a překrásné - a létat se nám chce! Písně o lásce, o kráse a o svobodě - každý náš tatínek zpívá - a děti ty písně poslouchají a pamatují si.
Ale lidé - ti žijí v temných místnostech, sluníčko neuzří, nebíčko nevidí! Jak by se jim mohlo zachtít svobody, když o ní ještě nevědí? Protože otcové, vyrostlí v nesvobodě, mohou svoje děti naučit jenom otroctví!
Dobryňa ptáčkům poděkoval. Začal se vyptávat lesní zvěře:
- Proč vy, zvířata lesní, volnost milujete, a lidé ji nemilují?
Lesní zvířata, hebce chlupatá, odpověděla:
- My pociťujeme Zemi, jak nás na sobě nosí. Když si vyhrabeme nory, - Země nás před nebezpečím ukryje, spát uloží, v zimě zahřeje, v létě chládek daruje. Pěšinky a cestičky tlapkami ohmatáme, vůni každé bylinky hned poznáme. V noci se hvězdným příkrovem přikrýváme, ve dne se světlem průzračným umýváme. Svobodně a šťastně na Zemi žijeme! Ona je pro nás - jako matka: napojí nás, nakrmí nás, před nebezpečím nás ochrání.
Ale lidé na Matku Zemi zapomněli a zabloudili! A nepociťují její teplo, ani její pomoc, ani její ochranu. Jak by mohli po ní svobodně chodit a v štěstí žít?!