Jméno: | Semerád Václav |
Rok narození: | 1945 |
E-mail: | sw@gurroa.cz |
Autor o sobě: Václav Semerád, ročník 1945, t.č.důchodce Od mládí se bavím psaním. Začal jsem pohádkami, pak jsem pod dojmem školního divadelního představení psal pohádkové divadelní hry (jedna se zachovala dodnes a z původního ušmudlaného sešitu jsem ji dokonce převedl do elektronické podoby), ale už od roku 1955 jsem začal psát science-fiction, většinou o meziplanetárním cestování. Tenkrát byla Venuše naprosto neznámá planeta zahalená oblaky, pod nimiž se mohlo nacházet ledacos. Od dinosaurů až po vyspělou společnost venušanů. Přistání prvních sond tuto idylku krutě potopilo, ale to už jsem beztak meziplanetární cestování nahradil mezihvězdným, nebo jsem se věnoval skrytým zákoutím naší staré dobré zeměkouličky. V současnosti mám napsaných devětatřicet knih a jednu jedinou povídku (vyšla v časopise Nemesis). Psát romány a nepsat povídky je samozřejmě handicap. S povídkami spíš uspějete v časopisech, kde si můžete "udělat jméno", jenže - kdo píše skvělé povídky, má obvykle podřadné romány a naopak. Zatím mi vyšlo jen osm knih, tedy nepatrný zlomek (nejvyšší čas to napravit). Dvě vydané knihy ("Zoidée, dívka z planety Bardžá" a "Kerré, bohyně z hvězd") patří do skupiny "Galaktické společenství", odehrávající se ve světě veliké galaktické říše Bardžanů, k níž se Země připojí. Další vydaná knížka ("Čtvrtá říše") patří do skupiny "Paralelní vesmíry", kde jiné světy nejsou vzdálené na světelné roky, ale kam se dá skrz hvězdné brány přejít i bosou nohou. "Čtvrtá říše" popisuje paralelní svět "Xijtra", kam na konci Druhé světové války uprchla hrstka Němců i se svým Vůdcem Hitlerem (za kterého na Zemi zemřel jeho dvojník). Germáni se v sousedním vesmíru rozmnožili a chystají se k návratu na Zem ne jako kajícníci, ale triumfálně, vyzbrojení mimozemskými zbraněmi, které jim pozemské jaderné mocnosti mohou jen tiše závidět. Dvě další knížky nepatří do žádné skupiny. "Odstup, Satane!" pojednává o vzpouře mladších Mágů proti jejich dosavadnímu vůdci, zatvrzelému nepříteli lidí Ibrahimu Satanovi. Ačkoliv tato kniha připomíná fantasy, není tomu tak, je to čistá scifi. Jen se tu uplatňuje poučka, že je čím dál obtížnější odlišit skutečně pokročilou vědu od černé magie a člověk, který se nechtěně dostane do podzemního hradu Mágů, se opravdu může cítit jako v pohádce. Ve vzpouře však jde o sílu, která ve válce rychle ubývá a majitelé "Ingridiných akumulátorů" jsou nakonec ve výhodě i proti Peklu. "Válka s mloky doktora Jaroše" je vlastně jinak (drze) zpracované Čapkovo téma. Karel Čapek dal totiž mlokům roli fašistů, rozlézajících se po světě. Podle mě tím ale krutě ublížil mlokům, fašisté jsou spíš mezi lidmi! Válka s mloky je proto viděná očima mloka - od chvíle, kdy se vydrápal z vejce až na závěr, kdy jako druhý "Šéf Salamandr" vede mloky proti lidem - ne aby lidi zničil, ale aby lidé nevyvraždili mloky. Na rozdíl od Čapka, kde jsou mloků miliardy, je Jarošových mloků podstatně méně - počítají se jen na stovky. V této knize se mi "povedlo" chmurné proroctví. Pětičlenné komando mloků totiž podniklo teroristický útok na Spojené státy, jehož výsledkem byl hořící Pentagon a mrakodrapy v New Yorku. Umíte si představit, jak ve mně hrklo, když se skoro totéž později odehrálo i ve skutečnosti? Jen ta letadla tam nejsou, zato je tam více obětí, mloci měli zbraně účinnější. Názvy některých knih mohou vyvolat vzpomínky na pohádky. "Rusalky", "Skřítci", "Poustevník", "Démon", "Veverky". Všechny mé knihy ale patří do klasické science-fiction. Jak chcete pojmenovat křehké zelené mimozemšťany, tancující tiše nad vodou? Až hodně zblízka poznáte, že mají blíže ke hmyzu než k lidem. Část mých knížek patří dětem. Například dětská trilogie "Andílci", kterou jsem chtěl vydat přednostně. Ty knížky si to zaslouží. |
Cestopisy (61736) |
Poezie (63824) |
Fotografie (61942) |
Přírodní medicína (60779) |
Komiksy (61965) |