Název: | Na konci podzimu |
Autor: | Veškrna Jaroslav |
Nakladatelství: | Nová Forma, s.r.o. |
Rok vydání | 2019 |
Žánr | Autobiografie |
ISBN | 978-80-7612-060-0 |
Počet stran | 354 |
Jazyk | český |
Vazba | měkká – lepená (paperback) obálka 300g křída + laminace |
Formát | A5 – formát 148x210 mm |
Cena | 220,- |
E-shop | www.stahujknihy.cz |
Ukázka z knihy
V kytičkové školce dobře prohnojené kompostem vyrostla ze semínka menšího než zrnko máku ohromná divizna. Nad pestrobarevnou zahrádkou se tyčí jako tisíciletá sekvoje nad obyčejným lesem. Je to impozantní po-hled. A ty její květy! Svítí do všech stran jako malá slunce, každý měří od kraje korunního plátku na konec protějšího pět centimetrů. To tu ještě neby-lo, i když se nám někde vysemení divizna každé léto.
K prvnímu sběru křehkých květů si Jana přinesla židli a na ni se postavila, to pro začátek stačilo, protože kvetly teprve ty nejnižší. Ale co později? Těch poupat, jež slibují kvést podél zbývajícího stvolu až do vršku! Ten se navíc od země vzdaluje rychlostí možná pět centimetrů za den! Jak tam by-linkářka, co měří metr pětašedesát, dosáhne?
Ona však neváhá: ?Přinesu si žebřík dvoják.?
Zasmál jsem se: ?Na diviznu, jo?? To proto, že jsem ji už přes týden ne-viděl zblízka. Dneska vím, že jinak než ze žebříku to nepůjde.
Zatím sem chodí jen se židlí. S láskou sbírá a suší květy pro brášku Milo-še na jeho roztodivné čajíčky. Všechno se jí sebrat nepodaří, to by musela hlídat otvírání každého květu; pár jich spadne ráno pod tíhou rosy, další strhne odpoledne bouřka. Ale je jich pořád dost, o úrodu se nebojí. Nestane-li se něco nepředvídaného, bude hojná, dopomůže k ní i třináct vedlejších vrcholů, které divizna ve své bujnosti vyhání kolem hlavního, všechny obtí-žené shluky poupat.
Už vidím, jak to letos nebude brát konce, než všechno zlato, co tady vy-pučí, bude usušené a pod střechou. Zatím ho tam utěšeně přibývá.
Aha! Teď mi přišla oznámit, že dneska už si dvojáček musela vzít. Šel jsem se tam s ní podívat a řeknu vám, dobře se na něm vyjímá. Taky však vidím, že za nějaké dva týdny bude mít i tak co dělat, aby dosáhla.
Mám trochu obavu, aby diviznu nevyvrátil vítr, co naším údolím každou chvilku táhne z hor.
?Podívej, opírá se do těch lupenů jako do plachet, už se naklání.?
?Zatluču k ní kůl a bude to,? je má zahradnice hned hotová. Jako se vším.
Už se tedy nebojím, že se vyvrátí.
Rád bych jen věděl, jestli i Miloš tu její starost ocení.